Volební noviny
Město založené na důvěře a otevřené pro všechny
Politika je specifickým druhem soutěže, ve kterém se nehraje o medaile, ale o vliv a legální možnost nakládat s veřejnými prostředky. Hraje se podle pravidel. Jsou-li pravidla přehlížena, ztrácí politika důvěryhodnost a stává se jenom prázdnou nádobou, která je v době voleb obřadně naplňována nereálnými sliby. Je třeba uznat, že uplynulé čtyři roky nebyly pro současnou koalici v Praze 5 lehkým obdobím.
Pandemie následovaná přílivem uprchlíků z války na Ukrajině a současný raketový růst cen téměř všech základních životních potřeb zamotal hlavu všem. Ovšem se skutečnými a dlouhodobými důsledky těchto otřesů se bude potýkat nová samospráva. V tu chvíli už nebudou stačit marketingové fráze a sebeoslavné články v časopise Pětka. Heslo „Praha 5, moderní vizitka metropole“, které je motem „Strategie rozvoje 2030+“ a které bije do očí svou vyprázdněností, je pro lidi, kterým chybí spádová škola nebo nemají na zaplacení nájmu a energií, zcela bezobsažné.
Chceme se proto soustředit na skutečné problémy, které v Praze 5 máme a mít budeme. Na nedostatečnou kapacitu školství. Na výraznější účast investorů na rozvoji infrastruktury města. Na boj proti neustálé snaze devastovat společné zelené bohatství Prahy 5 změnami územního plánu. Na prázdné domy a návrat bydlení do centra Prahy 5. Na podporu všech, na které dolehne ekonomická krize, především rodin s dětmi, seniorů a uprchlíků před válkou.
Naším motem není pouze být proti něčemu, ale být také pro něco. Pro zakotvení důvěry a solidarity v komunální politice. Pro širokou participaci na společném úkolu, kterým je město založené na důvěře a otevřené pro všechny.
Josef Cuhra
Je svěřený majetek využíván účelně a efektivně k zajištění služeb občanům? Co bytový fond a nebytové prostory? To jsou otázky, které se objevují při každoročním vyúčtování rozpočtu.
Uprchlická krize jasně nasvítila slabiny současného systému nakládání s majetkem.
O zkušenostech z majetkového výboru hovoří Jan Jelínek.
Málokteré lidské dílo má v sobě tak velikou symboliku jako most. Je znamením propojení, vstřícnosti a vůle k překonávání překážek.
Naše současnost je zakotvena v minulosti. Proto je důležité zastávat se památek a hledat poctivě jejich službu pro současnost.
Snaha o záchranu Železničního mostu, ve které hraje podstatou úlohu Pavel Štorch, je toho dokladem.
V rozpočtu Prahy 5 tvoří výdaje spojené se školstvím podstatnou část. Dá-li se význam rezortu odvozovat z výše jeho rozpočtu, pak je školství prioritou.
Skutečnost posledních čtyř let však ukazuje, že dynamický rozvoj školství se odehrává spíše na papíře.
Analýza tápání v oblasti školství za poslední čtyři roky z pera Víta Šolleho, bývalého radního pro tento rezort, je proto velmi poučná.
Příběhy zahrádkářských osad v Praze působí často dojmem, že byly psány „přes kopírák“. Změny vlastnictví, výpovědi smluv, nátlak na vystěhování, návrhy na změnu územního plánu. Podobně je tomu v případě osady Pod Majerovic.
Dlouhou historii jednoho případu popisuje Hanka Heringová.
Hledejme společně cestu. Zachování zahrádkářské kolonie Pod Majerovic za to stojí.
V důležitých věcech veřejného zájmu je jistě lepší komplexní řešení než mnohočetné kouskování. Myslíme-li vážně projekt Radlické radiály, pak jej nelze řešit bez odpovídajícího zvýšení kapacity Barrandovského mostu.
Současná rekonstrukce Barrandovského mostu však jeho zkapacitnění neřeší.
Dopravní expert koalice KDU-ČSL a Zelených Pavel Peterka hovoří o tomto tématu srozumitelně a přesvědčivě.
Územní plán nerozděluje území na soukromé a veřejné, ale stanovuje ochranu a způsoby využití podle veřejného zájmu nehledě na vlastnické vztahy. Spekulanti, kteří nakoupili pozemky chráněné jako zeleň a následně usilují o změny územního plánu na obytné, jednají proti tomuto zájmu.
V případě křídových pramenů Spiritka projevili zastupitelé Prahy 5 jasně svůj názor a městská část se za ochranu Spiritky jednoznačně postavila.
Jak píše Luisa Suchochlebová, je před námi dlouhá cesta. Důvěřujeme ale voličům, že nás v tomto úsilí podpoří.
Propojuje minulost s dneškem, propojuje generace, dává naději.
O smyslu a rozvoji kultury hovoří ombudsmanka a členka kulturní komise Marie Ulrichová Hakenová